Sobotní slunečný den 7. května ve Kbelích opět přinesl omluvenky. Dvojčata Šindelářovi nemohli, Jan Fedoš také ne, Ruda se nedostavil a Lukáš má zlomený prst. Nicméně měli jsme na střídání a to je dobře. Doplnili jsme teorii rozbitých oken informací o růžovém slonu, který nás překvapil v Hradci a věděli jsme jak na něj. Ke konci porady přišel Lukáš, že chce hrát. Sundal si nůžkami sádru a převlékl se do dresu. Respekt!
Situace na hřišti se jevila ze začátku ospalou na obou stranách, ale k naší radosti Kadaň spala déle a navíc byla oslabená, a doplněná o mladší žáky. I přesto jsme se snažili hrát tak, jak jsme si řekli a vyhráli jsme 7:1. Kadaň dala jednu branku z penalty a druhou mohla dát rovněž z penalty, ale Šíma vystihl směr a chytil ji rybičkou. Dobře on!
I přes výhru, děláme chyby v napadání hráče. Jdeme do něj nepochopitelně zobákem, přičemž je mnohem snažší a důležitější si soupeře s míčkem dávat na svůj forhend. Druhou chybou je, že se mermomocí snažíme vzít míček, čímž propadáme a pak zbytečně ztrácíme síly znovuhozískáním. Kdybychom nezmatkovali v kruhu soupeře v poslední čtvrtině, mohli bychom přidat ještě další branky, ale situace 3:1 jsme nevyřešili s chladnou hlavou. Navíc pokud se podíváme na počet trestných rohů, vítězí Kadaň 1:6, což není moc dobrá vizitka pro defenzivní činnost, ale naštěstí žádný roh soupeř nevyužil.
Příští týden nás čeká Slavia a já doufám, že konečně nastoupíme bez omluvenek a zranění, i když v případě Lukáše to říci nemůžeme. Ona než kost sroste, chvíli to trvá.