Poslední dva zápasy starších žáků skončili na Chodově prohrou. Nicméně předvedená hra byla kvalitní a koncentrovaná. Respektive druhý zápas s Presidentem. Ten první s Kadaní – raději ani nemluvit.
Kbely – Kadaň 1:7
Kadaň má stejně jako my ve svých řadách dívky. Jsme dva oddíly, co v lize starších žáků hrály ve smíšeném složení. Osobně jsem si myslel, že jsme lepší, ale výsledek tomu moc neodpovídá. Věřil jsem, že budeme Kadani šlapat na paty, a že vyhrajeme, ale byla to Kadaň, která si odnesla nakonec vysoké vítězství. Přesto skóre klame.
Faktem je, že začátek zápasu byl velmi profesorský a ospalý. Připomnělo mi to zápas s Presidentem, kdy hráči na palubovce připomínali mátohy, co zrovna vylezli z rozehřáté postele. Postupem času, kdy se oba týmy rozehřály, začala Kadaň získávat na vrh. A to pouze jedním stylem, který se neustále opakoval a vycházel. Obránci si dali mezi sebou nahrávku, přičemž ten jeden, nejčastěji jejich levý bek, se rozeběhl, doběhl do našeho kruhu a tam se něco stalo. Buď gól, nebo roh. Pokud se nám podařilo jeho sprint zablokovat, ne-li zastavit, nelenil, nahrál volnému spoluhráči, který vzorec opakoval. V tom jsme zaostávali celý zápas. Hráč s balonkem nám utíkal, my ho stíhali, ale nikdy se to nepodařilo naopak. Pokud jsme se rozeběhli, bránící soupeř se stačil vrátit. Navíc jsme byli nezvykle nepřesní a zbrklí. Tomáš Kroupa nakonec dal čestnou branku z trestného rohu.
Kbely – President 1:3
Mnohem lepší a koncentrovanější výkon. Zejména od Rudy. Tenhle kluk je tajemný. Já osobně to sice nevím (ač rád), ale velice by mne zajímalo, co se mu honí hlavou, když hraje. Zdá se mi totiž, že si uvědomuje, že je na hřišti, a že má nějaký úkol, ale jako by se astrálně pohyboval v jiném, virtuálním světě. V okamžiku pohovoru alá „sprdung„ se astrální svět rozplyne, a existuje pouze Ruda, míček a tucet kuželek v podobě nešťastného soupeře.
President se nedostal k pořádné převaze ač o to celý zápas usiloval. Nepomohl mu ani time out. Hra byla vyrovnaná, zodpovědná, šance na obou stranách. Fakt, že jsme dostali tři branky bylo pouze o tom, že měl soupeř o kousek toho hokejového štěstí víc, protože jakmile jsme ke konci zápasu snížili brankou Tomáše Kroupy z rohu, mohl vzápětí Lukáš Kožich ještě jednu přidat, ale chyběla ona pověstná krabička od sirek…
Zatímco první zápas se nepovedl, v tom druhém bylo nasazení, odvaha, důraz, zkrátka všechno, co krásné zápasy mají mít.
Zhodnocení sezóny
Vysoce hodnotím a cením si vzájemnou spolupráci a rozložení sil v týmu. Zatímco Kadaň (pokud se budeme srovnávat s týmem s podobným složením) rozhodovala zápasy a vlastně tíha zodpovědnosti stála na třech nejšikovnějších a nejsilněších klukách, my jsme působili mnohem vyrovnaným a kompaktním dojmem. Bylo jedno, kdo na jakém herním postu nastoupil. Každý svou roli plnil zodpovědně a poctivě. Bez respektu, což je další věc, bez které bychom dostávali v opačném případě dardy.
Bylo však vidět, že jedno nám výrazně chybí. Je to běh. Je to síla. A je to rychlost. Na všechny tyto prvky se nyní zaměřujeme i v individuálním tréninkovém plánu, kam si mají všichni do svých tréninkových deníčků (exelová tabulka) vypisovat a odškrtávat denní tréninky. Ale jak jsem vycítil, ne každý to bere poctivě a zodpovědně, což je škoda, protože to jsou ty detaily, které nakonec vždy rozhodují všechny zápasy.
Můj pocit je i přes osmé místo velmi pozitivní. Osobně mi každá prohra velice vadí, a nechci prohrávat. Avšek v této halové sezóně se mi stalo poprvé, že i když jsme pohráli, měl jsem vždy (až na pár výjimek) z předvedené hry radost. A to je u mne už co říct…
Dušan Hrazdíra