Dnešní sluneční den navzdory předpovědi, kdy mělo údajně pršet, jsme (alespoň já) nic nepodcenili. Předzápasový pohovor cílil pouze na jedno. Po zkušenostech s Hradcem a Kadaní jsme schopní Slávii porazit. A vedení 2:1, přesto že jsme jako první inkasovali, jen potvrzovalo mé přesvědčení, že za ten třičtvrtě rok byla uskutečněna velká práce. Tým roste.
Slávia je známá svou buldočí urputností a přesvědčením, že ona přece nemůže prohrát a tak dřela. My s ní drželi krok, ale fyzicky na tom byli lépe, zejména i s ohledem na skutečnost, že to byl tým složený hlavně z klůků, rychlostně založených s velice dobrou technikou. Nám chyběla souhra při zakončení. Do kruhu jsme se dostali mnohokrát, ale ke koncovce jsme se nedostali. Respektive vystřelili jsme, ale buď jsme vyprášili brankářovi betony, nebo se střela nepovedla z jiného důvodu. Tyčku jsme dokonce dali.
Neuvěřitelnou práci odvedl Tomáš Kroupa s Honzou Fedošem, kteří svým bezchybným výkonem cupovali jakoukoliv snahu soupeře dostat se do útoku. Petra s Tomášem několikrát vytahovala míček před brankovou čarou, ale stále děláme dvě drobné chyby, které nás stojí lepší výsledek.
První z nich je atakování soupeře s míčkem na kontakt. Je to špatně, protože pak propadneme a jsme o krok pozadu. Musím svůj výpad nedokončit do těla, zastavit se na délku hole před hráčem a udělat krok vzat. Napadnout – nedokončit – krok vzad. To je jedna z nejdůležitějších defenzivních činností, protože pak máme soupeře stále před sebou a jsme schopní reagovat na jeho změnu pohybu.
Druhou chybou je, že si hráči nevyhoví navzájem. Očekávaná nahrávka přímo na spoluhráče proti takovému soupeři jako je Slávia zkrátka nejde. Musí se nahrávat do volného prostoru, kam si spoluhráč teprve naběhne, to je zásada mezihry v přechodu do předu.
Bylo vidět, že tým byl naladěn na lepší výsledek než na prohru 2:7, a smutek byl znát. Nicméně je třeba dnešní zápas posuzovat ze dvou hledisek. Ze subjektivního a objektivního pohledu. Subjektivně jsme všichni určitě cítili vnitřní sílu a možnost vyhrát a vysoká prohra je zklamáním. Subjektivně však já osobně cítím velký pokrok, a pokud bychom byli při zakončování chladnější a přesnější, nemusela by být prohra 2:7, ale třeba 5:7, nebo 4:5… Objektivně však musíme skutečně konstatovat, že Slavia je oproti Hradci a Kadani skutečně výkonnostně lepší. O to více zkušeností nyní máme! Každý soupeř je hratelný, každému se lze postavit, jen se musíme celý zápas koncentrovat a soustředit na sebe, ne na okolí. Já věřím, že poslední zápas se Slávií je pro nás přínosem velkou haldou zkušeností pro další zápasy.