Existují dvě trenérská pravidla. Jedno je takový standardizovaný úzus a druhé je výrok Josefa Dovalila, autora metodických publikací o trénování a tréninku a profesora z Fakulty tělesné výchovy a sportu. To první praví, že za prohru může trenér a za vítězství hráči. Výrok od pana Dovalila se mi líbí v tom, že se v něm praví, že pokud trenér po nevydařeném zápase bude říkat, že na to hráče upozorňovali, že jim říkali to a to; tak pouze deklaruje, že není schopen je pro zápas připravit tak, aby se tyto „chyby„ nestaly. Má snaha v tomto případě byla před zápasem s Bohemians maximální, přesto jsme remizovali 2:2 a v kontextu s výše popsanými pravidly musím zapracovat sám na sobě, aby se to už neopakovalo.
Můj osobní pocit ze zápasu s Bohemkou byl v tom, že jsme před duelem byli příliš rozhihňané a veselé, hru jsme měli sice pod kontrolou, ale bylo to vláčné. Vedli jsme 1:0 i 2:1 a vyrovnávací branky nám padly do sítě vždy z nedůrazné hry a snížené koncentrace. S Bohemians je to vždy hezký zápas. Armáda zelenočerných je vyrovnaná a důsledná. Obě vyrovnávací branky jsou toho důkazem.
V druhém zápase jsme porazili Slavii 6:0. I když Slavie byla oslabená a hrála hůř než v zápasech předchozích, musím vyzdvihnout a pochválit všechny hráčky. Veronika s Aničkou hráli jak z učebnice a útok spolupracoval mnohem více než v předchozích zápasech.
Přesto ztráta dvou bodů mrzí hodně.
