Dnešní den v Liticích byl slunečný, ale dusný. Trochu to korespondovalo i s výkonem na hřišti. Po 30 minutách bylo skóre 2:0 pro domácí a pro mne velice slunečná hra, protože proti tak silnému týmu jako jsou Litice to byl heroický výkon. Dan s Lukášem vzadu velice dobře, pro mne až nebývale zkušeně, drželi míček pod kontrolou, uklidňovali hru a snažili se to dávat na jistotu. Jakýkoliv útok Litic byl velice nebezpečný, ale Tomáš spolu s Jakubem a Ondrou drželi zálohu zuby nehty a i jsme se dostali do soupeřova kruhu, avšak buď jsme nezakončili, nebo byla koncovka zablokovaná. Na pohled to musel být i pro diváky krásný hokej.
Nicméně i přes naší snahu to Litice nakonec do vítězství 7:0 dotlačili. Z části tomu pomohlo Šímovo zaváhání, kdy se Litice trochu uklidnili, a z mnohem větší části to byl výrazný nepoměr sil, který nám ubýval, ale Litice vydrželi vysoké tempo až do konce. Musím před týmem smeknout. Nebyl to jednoduchý zápas, dali jsme si cíl, a ten jsme splnili. Určitě první poločas na 95 %. Dnes jsem zatoužil být zase mladý a zapojit se na hřišti do týmu. Ale svoje jsem si odkroutil, a teď mi nezbývá než předávat zkušenosti, a dělá mi radost, že se to doufám daří.
Nicméně… Velkým překvapením však pro mne byl rozhodčí, který koncovku vůbec nezvládl. Příklad za všechy byla situace, kdy i litický útočník přiznal, že naše chyba v kruhu nebyla, a roh to být nemůže, on si však trval na svém, že viděl nohu a trestný roh i přes přiznání modrožlutého hráče nařídil.
Druhé překvapení bylo nepochopitelné jednání Litického Vojty Kiliána, který pravděpodobně neunesl ztrátu míčku, kterou mu uštědřil Dan Pergl a pořádně ho zezadu zmasíroval. Musela to být věc velmi záludná, protože aby Dan přestal hrát a chtěl se okamžitě prát… to už je co říci! Tento tichý a pracovitý blonďáček, je téměř neviditelný a všude ho přehlédnete. Na hřišti však odvede ohromné množství práce, mlčky snese prakticky všechno, a nic ho jen tak z rovnováhy nevyvede – přesto to „pan Kilián„ dokázal. Každý nese neúspěch jinak, prohra 7:0 je vysoká, bolí, ale je to sport a vždy je jeden vítěz a jeden poražený. Myslím si, že jsme odešli po zápase se vztyčenou hlavou a ty branky jsme zkousli. Hodně jsme se naučili. Doufám jen, že Vojta Kilián se zase naučí do příště stejným způsobem snášet porážky z osobních soubojů stejně sportovně.