Poslední venkovní zápas na podzim se uskutečnil na domácím hřišti ve Kbelích proti Slavii Hradec Králové. První zápas jsme v Hradci vyhráli 12:0 a jelo nás tam s jedním na střídání. Do Budějic nás jelo o jednoho méně a každý další zápas se počítalo, zda nás bude akorát. Tentokrát jsme se téměř nevešli do šatny a Aleš Hanzlíček s Jáchymem Tůmou se nakonec na soupisku nevešli. Velmi mne to mrzí, myslím, že by si zasloužili zahrát si zápas, ale oficiální zápis není nafukovací a myslím, že jsem někomu dal černého Petra poprvé v trenérské kariéře.
Vedli jsme už ve třetí minutě z rychlého protiútoku, kdy Matyáš prohodil brankaře, ale vzápětí jsme inkasovali z trestného rohu, přičemž náš brankař sportovně přiznal, že takovou střelu nečekal. Znovu jsme vedli zásluhou Jonáše Killingera, který šikovně přehodil ležícího brankaře, ale poločas byl lepší pro Hradeckou Slavii 2:3, když vyrovnávací branku Hradec vstřelil z trestného rohu po signálu a třetí branka padla ze hry po nedorozumění v obraně. Hned na začátku druhé půle jsme znovu šli do vedení. Ve 37 minutě srovnal Luboš a ve 38 minutě přidala branku po krásné kombinaci v kruhu Anička.
Kdo zápas viděl, musel se mu líbit. Hradec působil kompaktně, ale nade všemi vyčníval Daniel Podzimek, který oběhal neskutečný prostor, byl prakticky u všeho a tlačil před sebou červenobílé spoluhráče jak tank. Skvělá kontrola míčku, rány jak z děla, vše co udělal, mělo hlavu a patu. Na jednu stranu klobouk dolů, na druhou stranu v závěru zápasu bylo vidět, že ztrácí nervy a spíše než zkoušet trefovat branku, kde druhou půlku výborně zachytal Štěpán Koutník, se soustředil na sestřelení protihráčů. Podařilo se jich dostat 4, přičemž nejhůř dopadli Petra Bártová a Anička. Já to z pohledu trenéra vůči nám vnímal jako nesportovní chování, ale s kapkou ironie musím jeho emoce kvitovat, protože vzrostlo množství chyb a Hradec se častěji propadal.
V 50. minutě opět z trestného rohu Hradec srovnal, ale nepřesnosti se vršily, nervy všude na pochodu a toho jsme mohly využívat. Po jednom střídání v závěru zápasu (63 minuta), dal Luboš
branku a pak jsme se jen zuby nehty bránili. V tomto bych byl raději, kdybychom více drželi míček na hokejce, hráli o čas a neodpalovali hekticky balonek do autu nebo pryč a dál od naší branky, protože pak má soupeř pořád šanci něco udělat. Výkon a nasazení celého týmu zaslouží pochvalu. Výhra 5:4 zaručuje týmu složeného z hráčů Sokola Kbely a HC 1976 Praga a Bolevce přezimování na třetím místě tabulky skupiny A s 12 body jen s horším skóre za druhou Slavií Praha.