Mladší žáci B tým odehrál své první zápasy ve Kbelích. Zatímco Áčko odjelo v silné sestavě do Litic, Béčko mělo jen jednoho na střídání, neboť bylo celkem hodně omluvenek, ale i tak zápasy měly šťávu, nasazení a hezky se na to koukalo.
Proti Hradci jsme dostali osm branek a my vstřelili díky Aleši Kazílkovi, který zužitkoval Vojtovu brilantní nahrávku, čestný jeden úspěch. Ze začátku jsme se hledali, ale ne moc dlouho. Odolávali jsme Hradeckým velice úspěšně, zejména Oliver Hrazdíra zabránil několika sólům hnedv v zárodku šance v kruhu a nepřipustil poločasový debakl. 0:2 o poločasu hovoří slušně pro nás. Pak však sil ubývalo a kupili se nepřesnosti, navíc Hradečtí jsou mnohem zkušenější, což konečný výsledek 1:8 jen podtrhuje.
Olomouc nastoupila v sestavě 4+1, ale fyzicky byli lepší a rychlejší, takže to nebylo znát. Nicméně to, co jsme předváděli bylo velice sympatické. Dostali jsme branky pouze z rychlých protiútoků a z nepřesností naší rozehry. Bojovnost, důraz, chytrost, individuální akce a nasazení bylo pro mne velmi nevídané. Prohráli jsme sice 2:5, ale branku si úžasně vybojovala Valérie, přičemž měla ještě dvě na hokejce avšak brankař byl vysoký, rychlý a šikovný. Svou první životní branku si dal i Dan Eim, který na hřišti válel jak ostřílený mazák… Dobře, tak ostřílený ne, zápasy mu chybí ve zkušenostech, ale kromě Dana hráli skvěle i Aleš Kazílek jenž to celé propotil na středu, Kristýna Pazlarová, která hrála nadstandard, ba mohlo by to být lepší kdyby občas nespala, Prochy s Vojtou si byli navzájem velkou oporou a na Oliverovi je vidět práce Aleše a brankářských tréninků.
Prohráli jsme, ale hra byla výtečná, libila se mi a k vítězství nám chyběli zkušenosti, co měl Hradec, a fyzička, kterou měli kluci z Olomouce. Bylo chladno občas mi byla zima, když zafoukal vítr, nebo když jsem viděl v čem je Terka oblečená (tu museli hřát emoce a neutuchávající koučik bo já bych zmrzl! Bo mi říkala, že si myslela, že bude sluníčko…), ale dnes mne pohled na naší budoucnost klubu hřál u srdíčka.
