Soutěž starších žáků se blíží ke svému konci a náročná sezóna přinesla v posledních sedmi dnech 3 zápasy. Jeden v Mnichovicích a dva doma ve Kbelích ve středu proti Liticím a v sobotu Pragovce.
První zápas proti Mnichovicím se nepovedl. Stále chyběli nemocní hráči a sestava byla hodně netradiční. Mnichovice nebyly tolik dominantní, vytvářeli jsme si šance, ale sobota byla deštivá a zakletá. Jakoukoliv šanci jsme nedokázali proměnit, zato soupeři vycházelo vše. Pokud jsme útok zastavili, mohli jsme jít dopředu, ale naše Achillova pata, ztráta míčků hned po jejich získání, nám nedělá dobře. Konečné skóre 11:0 pro Mnichovice spíše vyjadřuje rozdíl efektivity proměňování šancí, než herní rozdíl obou týmů.
Středeční předehrávaný zápas s Liticemi se nesl ve znamení koncentrovaného týmu v plné a zdravé sestavě, a bylo to hned znát. Záhy jsme vedli 2:0, ale opět jsme doplatili na naši nízkou schopnost maximálního využití šancí, pokud se dostaneme do kruhu a ke střele. Buď mineme branku, nebo mineme míček. Nervozita? Snad, ale i přes malá zaváhání, které soupeř využít dokázal jsme si po remíze 3:3 odnášeli bod. Možná bychom dokázali vyhrát, ale nesměli bychom mít dvě žluté karty hned po sobě.
V neposlední řadě duel proti týmu Pragovky se nesl v podobném duchu jako středeční zápas s Liticemi. Máme více ze hry, dokážeme si vytvořit tlak, ale nedokážeme proměnit vyložené brankové situace. Ač jsme dvakrát vedli, soupeř nakonec šťastně uhrál vítězství 2:3. Nás může jen mrzet velké procento neproměněných malých rohů. Je to příliš velký luxus.
https://eu.zonerama.com/phkbely/634891?count=21
fotografie Martin Večeřa
